„Život v zahradě Eden – Máš svobodu se rozhodnout.“
Stanoviště 2 Audio
1. Mojžíšova 2,9 a 15–17
Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobrého a zlého.
Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez, ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdybys z něho jedl, jistě zemřeš.
Vysvětlení
Zahrada Eden je stejně jako celé Boží stvoření velkorysým darem pro člověka. S tím je spojeno poslání zahradu obdělávat a zachovávat. Člověk může smysluplně využívat své duševní i tělesné schopnosti, které mu Bůh daroval.
Bůh dovoluje člověku jíst ze všech stromů zahrady, také ze stromu života. Především tedy říká: „Smíš si užívat mé stvoření a dosyta se najíst.“
Pouze plodů stromu poznání dobra a zla se má vzdát. Na pozadí toho, že jde o Boha, který chce pro člověka dobro, může tento zákaz vyvolávat otázky: Není to omezení svobody?
Kdo o této otázce přemýšlí, může objevit, že zdravý vztah umožňuje svobodu rozhodování a zároveň ukazuje hranice a důsledky. Neomezená svoboda vztah ohrožuje. Naopak vzájemná důvěra a respektování hranic vztah posilují. Bůh chce právě takové spojení s člověkem. Proto mu ponechává rozhodnutí, zda mu chce člověk důvěřovat. Člověk má tedy na výběr, zda bude jíst ze stromu poznání, nebo ne.
Možné otázky k zamyšlení
- Kde jsou mi v každodenním životě, ve vztazích apod. stanoveny hranice, které mě chrání?
- Co by se stalo, kdyby tyto hranice neexistovaly nebo kdybych je překročil?
- Jaké nebezpečí spočívá v tom, když si člověk sám určuje, co je dobré a co zlé?
Citát
„Nejdůležitějším stavebním materiálem domu lásky je důvěra.“ — Ernst Ferstl
