„Oddělení a utrpení – Cítíš bolest.“

Stanoviště 5 Audio

1. Mojžíšova 3,7–19.24

Oběma se otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listí a udělali si bederní roušky. Pak uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po zahradě v denním větru, a ukryli se člověk i jeho žena před tváří Hospodina Boha uprostřed stromoví zahrady. Hospodin Bůh zavolal na člověka a zeptal se ho: Kde jsi? On odpověděl: Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, protože jsem nahý; proto jsem se schoval. I řekl: Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst? Člověk odpověděl: Žena, kterou jsi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a já jsem jedl. Nato Hospodin Bůh ženě řekl: Cos to učinila? Žena řekla: Had mě podvedl a já jsem jedla. A Hospodin Bůh řekl hadovi: Protože jsi to učinil, buď proklet a vyvržen od všech zvířat a od veškeré polní zvěře, budeš se plazit po břiše a žrát prach po všechny dny svého života. A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. Ženě řekl: Velice rozmnožím tvé strádání a tvou úzkost, v bolestech budeš rodit děti; budeš dychtit po svém muži, ale on bude nad tebou vládnout. A Adamovi řekl: Protože jsi uposlechl svou ženu a jedl jsi ze stromu, o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez, budiž kvůli tobě prokleta země: S námahou z ní budeš jíst po všechny dny svého života. Bude ti vydávat trní a bodláčí a budeš jíst polní rostliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, neboť jsi z ní vzat. Prach jsi a do prachu se navrátíš.

Vyhnal ho a postavil od východu k zahradě Eden cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu kestromu života.

Vysvětlení

Jediný čin neposlušnosti proměnil ráj v osudovou noční můru. Spojení s Bohem se během okamžiku rozpadá. Kde dříve byla důvěra, nastupuje nejistota. Z původní radosti ze vzájemného společenství se stává smutná hra na schovávanou. Hanba nad vlastní vinou brání setkání s Bohem. Bůh se však s tímto stavem nespokojuje. Hledá člověka a odhaluje, co se stalo.

Reakce muže a ženy ukazují, že pojídáním zakázaného ovoce utrpěl škodu i jejich vzájemný vztah. Najednou si začínají navzájem přisuzovat vinu. Nikdo nechce nést odpovědnost, každý říká: „Ten druhý za to může, ne já.“ Tento postoj – hledat vinu u druhých – leží v jádru mnoha lidských konfliktů.

Aktéři tohoto dramatu musí nést následky svého jednání. Bůh oznamuje hadovi celoživotní nepřátelství mezi jeho potomky a potomky lidí, dokud jednoho dne jeden z těchto potomků hada neporazí. Žena bude rodit děti v bolesti. Vztah mezi mužem a ženou bude naplněn napětím. Muž se bude namáhat při své práci. Také stvoření, za jehož ochranu člověk převzal odpovědnost, bude poškozeno.

Člověk sice nezemře okamžitě, ale jeho tělo podléhá vnějšímu i vnitřnímu rozkladu. Svůj život musí prožívat mimo zahradu Eden.

Biblická zpráva nám staví před oči odpovědnost za náš vlastní život. Samozřejmě existuje i utrpení, jehož příčinu nechápeme. Jednoduché nebo ukvapené odpovědi mohou lidi, kteří trpí, ještě více zranit. Přesto je v obou případech bolest jasně cítit.

Možné otázky k zamyšlení

  • Kde jsem ve svém životě zažil, že se důvěra ve vztazích – k Bohu nebo k druhým lidem – rozpadla? Jak jsem se s tím vyrovnal?
  • Ve kterých situacích mám sklon hledat vinu spíše u druhých, než abych poctivě viděl svůj vlastní podíl?
  • Jak se vyrovnávám s utrpením a těžkými otázkami „proč“ – u sebe i u druhých?

Citát

„Hranice mezi dobrem a zlem nevede mezi státy, třídami ani politickými stranami, ale napříč každým lidským srdcem.“ — Alexandr Solzhenitsyn